Váš košík je prázdný
cover-nastrikovacka.jpg
Blog

Recenze na ruční nastřikovačku DICK - Pumpujeme lák

, 4 minuty čtení

‘’Proboha, čím to jako napichujete?‘’

Tato otázka s pochybovačným tónem napadne mnoho lidí při pohledu na činnost řezníka, který vpravuje do masa solný lák takzvanou nastřikovačkou. Proč se to děje a proč se na to někteří lidé mimo masný průmysl dívají skrz prsty?

V první řadě se podívejme na dusičnanovou a dusitanovou sůl, protože ty hrají nejen v nastřikování a nakládání mas významnou roli od nepaměti. Začalo to dusičnanem draselným, takzvaným sanytrem (E252), který řezníci využívali
přimícháváním ke klasické kuchyňské soli a směsí pak nakládali masa vybrané k nasolování a uzení. Potravinářský sanytr je k dostání i dnes, nicméně jeho využití v praxi přebila během první republiky Praganda pražského řezníka a uzenáře Ladislava Nachmüllnera. Pan Nachmüllner totiž začal používat na místo dusičnanové soli sůl dusitanovou, a to z prostého důvodu - časová úspora.

Při nakládání masa s použitím dusičnanové solící směsi dochází během procesu k několika chemickým reakcím. Ta, která pro řeznickou praxi zásadně znevýhodňuje sanytr, je mikrobiální redukce dusičnanu (NO3) na dusitan (NO2). Tato reakce je nezbytná pro další biochemické procesy, které mají za cíl zejména vybarvit výrobek po tepelné úpravě hezky do růžova a zamezit růstu škodiči jménem Clostridium botulinum. Pokud použijeme klasickou sůl bez dusitanu, výrobek bude sice slaný a pro někoho možná ‘‘bio friendly’’, ale v nákroji ošklivě šedivý, méně trvanlivý a nikdo ho nebude chtít koupit.

Z tohoto faktu vyplývá, že pan Nachmüllner pochopil, že stačí přeskočit zdlouhavou fázi přeměny dusičnanu na dusitan a použít rovnou sůl s 0,5 % dusitanu sodného či draselného a 98,7 % NaCl (kuchyňské soli). Časová úspora je v řádu dnů až týdnů v závislosti na mnoha ovlivňujících faktorech.

Z jednoduchého přepočtu vyplývá, že na jedno kilo masa, které nasolíme čtyřiceti gramy Pragandy (při solení na 4%) máme ve směsi 39,48 g NaCl a 0,2 g NaNO2, což při porci uzeného o 200 g znamená, že zkonzumujeme 7,9 g NaCl a 0,04 g NaNO2. Tyčové uzeniny jako párky, klobásy apod. se solí většinou méně než na 2 %, což znamená ještě méně přijímaného dusitanu.

Sami si můžeme udělat úsudek, jak často a v jakém množství je záhodno konzumovat uzeniny s obsahem Pragandy. Dle mého soudu se v některých výrobcích najdou škodlivější sloučeniny než je právě ona. Každopádně všeho s mírou. :) Tolik v krátkosti o přítomnosti poslední dobou mediálně známých dusitanů v uzeninách. Jak ale nejsnadněji vpraví řezník solný lák do masa, aby se i rozměrnější partie prosolila hezky až do středu a nevznikla nežádoucí šedivá skvrna v nákroji? S ruční nastřikovačkou DICK to jde samo.

Mám to mnohonásobně vyzkoušené na všemožných druzích mas a můžu jen vřele doporučit. Snadná manipulace, výborná účinnost, jednoduchá údržba. Postup při použití je následující. Sací hadičku s filtrem na konci jednoduše ponoříme do láku, jehlu vpíchneme do středu partie a zapumpujeme. Protože jehla nastřikovačky nemá jednu díru na konci jako klasická injekční stříkačka, ale hned několik po stranách, pumpováním dostáváme lák rovnoměrně do celého kusu.

Tento krok vpichu a zapumpováníopakujeme dle velikosti masa do doby, kdy si budeme jisti, že jsme lák seznámili s celou tkání. Konkrétně u vepřové krkovice postačí řekněme tři až pět vpichů, a to dvakrát až třikrát do středu a poté do obou krajů.

Autor: Miroslav Panuška
salamista.cz

BLOG

COVER-FOTO-1920X400PX.jpg
 

Udíme doma se štěpkami

, 4 minuty čtení

Domácí uzení má v Česku dlouhou tradici, která se původně pojí především se zabijačkami – neodmyslitelnou součástí života na české, moravské i slezské vesnici. Uzení masa a masných výrobků ale z módy nikdy neodešlo a součástí života na vesnici (ale i ve městech) zůstalo dodnes. Trendem se staly především domácí udírny a grilování s kouřem.

Domácí uzení je na vzestupu.

Máloco se chuťově vyrovná kvalitní domácí uzenině. Pro klasické uzení se samozřejmě nejvíc hodí udírna, která je k tomuto účelu přímo určená. Běžnou praxí bývá stavění si vlastních udíren ze dřeva, z cihel, anebo z plechu.

Při stavění vlastní udírny je potřeba vlastními silami zkonstruovat její jednotlivé části, což jsou základy, topeniště a kouřovod. Postavit si vlastní udírnu svépomocí je levnou a poměrně nenáročnou alternativou ke kupování v obchodě. Potřeba je jen trocha zručnosti a materiálu. K zavěšení uzeného masa přijdou vhod hůlky nebo háčky.

Dřevo jako základ chuti

Pokud se proto chystáte na domácí uzení nebo grilování, dost možná se neobejdete bez štěpek neboli pilin. Tato potrava pro domácí grily i udírny všech velikostí je na trhu k dostání ve více variantách, rozdíly jsou především ve druhu dřeva, které se použilo na jejich výrobu.

Dřevěné štěpky na uzení jsou zvlášť vhodné pro suroviny, které nepotřebují pro přípravu více než 30 minut. Jsou ideální pro uzení ryb nebo kuskusu a podobných pokrmů. Používají se ale i k uzení různých druhů mas a masných výrobků, jako jsou například klobásy, u jejichž výroby se pravděpodobně neobejdete bez střev. Kromě masa se také často udí sýry.

Štěpky se vyrábí z různých druhů dřeva, které dodávají připravovaným pochoutkám odlišnou chuť, aroma i barvu. Nejčastěji se používají štěpky bukové, olšové nebo třešňové. Velice důležitá je kvalita dřeva, kterou určují vlastnosti jako je vlhkost, zbarvení prachu z výroby a hořlavost. Štěpky lze také dělit podle zrnitosti. Nejvíc se používají hrubosti 1-4 (2, 5 – 3,5 mm), 2-16 (6 – 12 mm) a nejjemnější 750/2000 (0,75 – 2,5 mm).

Drť těchto stupňů zrnitosti se hodí pro uzení v domácích udírnách Borniak, Bradley nebo Kaiser i v těch od dalších populárních značek. Použít se dají také do stále oblíbenějších dýmboxů. Tyto generátory kouře mohou sloužit jako příslušenství k dřevěným i jakýmkoliv jiným domácím udírnám.

Pro zobrazení našich štěpek na uzení klinětě na fotku.

Svatá udící trojice

1. Dřevo na všechno

Kouř z buku je svou intenzitou skvělou první volbou pro grilování a uzení úplně všech druhů masa. Pro svou univerzálnost proto bývá vůbec nejpoužívanějším druhem dřeva. Podívejte se třeba na naše bukové štěpky v menším balení.

2. Jemnost chuti

Pokud budete grilovat nebo udit jemnější druhy masa, sáhněte po olšovém dřevě. Olšový kouř dodá masu příjemný nasládlý profil. Hodí se zejména na ryby a drůbež.

3. Třešinka na dortu

Další možností je použít štěpky z třešňového dřeva. To se vyznačuje tím, že dodá grilovanému nebo uzenému masu silnější aroma. Při uzení se proto většinou používá až nakonec. Kouř z třešně dodá masu sladkou a ovocnou chuť. Hodí se na vepřové, skopové nebo třeba na zvěřinu.

BBQ grilování

Oblíbenou možností domácí úpravy je pak „zauzování“ na grilu, což je v podstatě grilování s kouřem. Příkladem může být oblíbené Barbecue (BBQ), při kterém se griluje za teploty zhruba 106 °C. Druhou cestou je klasické grilování za vyšších teplot. K zakouření se používají kusy dřeva, špalíky anebo „BBQ chipsy“.

BLOG

Načítám ...