Váš košík je prázdný
cover-1.jpg
Blog

Pánev versus konvektomat: V čem dělat škvarky?

, 2 minuty čtení

V Česku jsou tradičně jednou z nejoblíbenějších pochoutek. Škvarky vznikající při škvaření vepřového sádla a v posledních letech zažívají boom, díky kterému jsou stále častěji k vidění nejen v řeznictvích, ale i na pultech supermarketů. Jak na jejich efektivní výrobu?

Škvarky v pánvi. Pro zobrazení nabídky pánví a konvektomatů klikněte na fotku...

Základní princip výroby škvarků spočívá nakrájení sádla na kostičky a jeho zahřívání. K tomu se v profesionálních podmínkách nejčastěji používá buď konvektomat, nebo pánev. Škvarky lze dělat buď takzvaně „na sucho“, kdy se škvaří pouze v sádle, které sami vypustí, anebo je lze předem trochou sádla podlít.

Při škvaření v pánvi výsledek bývá křupavější, ty ze sádla vytopeného v konvektomatu jsou zase nadýchanější, lze je ale dodatečně osmahnout. Záleží tak především na osobní preferenci výrobce. Výhodou elektrické multifunkční pánve Rational iVario Pro jsou vyjížděcí košíky, které proces zpohodlňují.

Jde to i doma

Výroba škvarků není nic složitého, a proto si je můžeme snadno udělat i v domácích podmínkách. Budeme k tomu potřebovat zhruba 1 kg syrového vepřového másla a trochu soli.

Nejprve sádlo rozkrájíme na dvoucentimetrové kostky, které hodíme do hrnce, podlijeme 100 ml studené vody a začneme pomalu zahřívat. Voda zabrání připálení tuku ke dnu hrnce. Při zahřívání sádlo občas promícháme.

Jakmile na dně zpozorujeme vypékající se sádlo, můžeme přidat na teplotě. Nadále mícháme a kontrolujeme, zda se sádlo nepřipaluje. Jakmile ho budeme mít dostatek, začneme přes cedník slévat do připravené nádoby.

Jakmile objevující se škvarky zezlátnou, všechno scedíme do sklenice. Škvarky vymačkáme a zbavíme tak zbytků rozpuštěného sádla uvnitř. Potom se sami nafouknou do známé podoby. Výsledek posypeme solí a můžeme se dát do jídla. Nejlepší jsou s chlebem.

BLOG

cover-foto-tonda-1920x400px.jpg
 

Antonín Čech: "Nikdy se nepřestaň snažit"

, 2 minuty čtení

Narodil se v roce 1952 na Kladně. Řezníkem chtěl bych už odmalička a do učení nastoupil v nešťastném roce 1968. Antonín Čech je skutečným profesionálem v oboru zpracování masa a jedním z nejcennějších a nejvýznamějších kádrů MASO-PROFITu.

Do prvního zaměstnání, Pražského průmyslu masného v Karlíně, nastoupil hned následujícího roku 1969, čímž započala jeho dlouhá profesní dráha nabitá nepostradatelnými zkušenostmi.
"Po uzavření fabrik, kvůli započetí provozu Masokombinátu v Písnici, jsem pracoval na pozici míchače ve firmě PRAMEN MASO Praha. To bylo roku 1977," vypráví pan Čech. Po revoluci míchal trvanlivé fermentované výrobků u firmy Kliment, ve které se roku 2000 stal výrobním ředitelem.

"V roce 2008, mě na základě mé návštěvy ve společnosti MASO-PROFIT, kdy jsem si jel zakoupit řeznické rukavice, oslovil ředitel MASO-PROFITu pan Ing. Petr Kužniar," pokračuje. "Znal jsem se s ním už z dřívějška skrze svoji manželku, která v MASO-PROFITu nakupovala," říká Antonín. Nabídka na pozici technologa na sebe nenechala dlouho čekat, a pan Čech se tak stal jednou z nejvýraznějších posil společnosti.

"S tou pozicí jsem neměl žádné zkušenosti, ale byl jsem přesvědčen vedením firmy, abych to vzal, a tak jsem v roce 2009 nastoupil," vysvětluje. Od té doby ale ve firmě pracuje s plným nasazením a dodává do ní tolik potřebné zkušenosti a profesní know-how.

Pejsci, rybičky a rytíři

A co Antonína těší ve volném čase? "Velice mě baví hokej, jsem fanouškem Rytířů Kladno. Radost mně taky dělají má čtyři vnoučata a procházky s našimi pejsky. Nejvíce si ale odpočinu koukáním na rybičky v akváriu," prozrazuje na sebe se smíchem zkušený technolog. Za dobu svého působení se zúčastnil pořádání několika řeznických seminářů a svými službami pomohol nespočtu zákazníků.

Prakticky neexsituje otázka z oblasti masné výroby na kterou by pan Čech neznal odpověď, to ale zdaleka není jediná jeho kvalita. „Nesmírně si cením Tondova smyslu pro humor a do budoucna mu přeji, aby jej neopustil,“ říká personalista MASO-PROFITu Petr Navrátil.

BLOG

Načítám ...